text zákona převzat z ASPI

ZÁKON

č. 17/1992 Sb.

ze dne 5. prosince 1991

o životním prostředí

ve znění dle zákona č. 123/1998 Sb.

 

Obsah:

Preambule

§ 1 Účel zákona

Základní pojmy

Zásady ochrany životního prostředí

Povinnosti při ochraně životního prostředí

Posuzování vlivů činností na životní prostředí

Posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí přesahujících státní hranice

Odpovědnost za porušení povinností při ochraně životního prostředí

Ekonomické nástroje (§ 31-33)

Ustanovení přechodná a závěrečná

Příl.1 Činnosti podléhající hodnocení vlivů na životní prostředí v rámci České a Slovenské Federativní Republiky

Příl.2 Obsah dokumentace a hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí v rámci České a Slovenské Federativní Republiky

Příl.3 Záměry podléhající mezistátnímu projednání z hlediska vlivů na životní prostředí

Příl.4 Obsah dokumentace o hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí podléhající mezinárodnímu projednání

 

 

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky,

 

vycházejíc ze skutečnosti, že člověk je spolu s ostatními organismy neoddělitelnou součástí přírody,

 

připomínajíc si přirozenou vzájemnou závislost člověka a ostatních organismů,

 

respektujíc přitom právo člověka přetvářet přírodu v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje,

 

vědomo si své odpovědnosti za zachování příznivého životního prostředí budoucím generacím

 

a zdůrazňujíc právo na příznivé životní prostředí jakožto jedno ze základních práv člověka,

 

usneslo se na tomto zákoně:

 

§ 1

Účel zákona

 

Zákon vymezuje základní pojmy a stanoví základní zásady ochrany životního prostředí a povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně a zlepšování stavu životního prostředí a při využívání přírodních zdrojů; vychází přitom z principu trvale udržitelného rozvoje.

 

Základní pojmy

 

§ 2

Životní prostředí

 

Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.

 

§ 3

Ekosystém

 

Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase.

 

§ 4

Ekologická stabilita

 

Ekologická stabilita je schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce.

 

§ 5

Únosné zatížení území

 

Únosné zatížení území je takové zatížení území lidskou činností, při kterém nedochází k poškozování životního prostředí, zejména jeho složek, funkcí ekosystémů nebo ekologické stability.

 

§ 6

Trvale udržitelný rozvoj

 

Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.

 

§ 7

Přírodní zdroje

 

(1) Přírodní zdroje jsou ty části živé nebo neživé přírody, které člověk využívá nebo může využívat k uspokojování svých potřeb.

 

(2) Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy nebo za přispění člověka. Neobnovitelné přírodní zdroje spotřebováváním zanikají.

 

§ 8

Znečišťování a poškozování životního prostředí

 

(1) Znečišťování životního prostředí je vnášení takových fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí.

 

(2) Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu znečišťováním nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenou zvláštními předpisy.

 

§ 9

Ochrana životního prostředí

 

Ochrana životního prostředí zahrnuje činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku.

 

§ 10

Ekologická újma

 

Ekologická újma je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti.

 

Zásady ochrany životního prostředí

 

§ 11

 

Území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení.

 

§ 12

 

(1) Přípustnou míru znečišťování životního prostředí určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy; tyto hodnoty se stanoví v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí a aby nebyly ohrožovány další živé organismy a ostatní složky životního prostředí.

 

(2) Mezní hodnoty musejí být stanoveny s přihlédnutím k možnému kumulativnímu působení nebo spolupůsobení znečišťujících látek a činností.

 

§ 13

 

Lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, nesmí být pochybnost o tom, že k takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit.

 

§ 14

zrušen

 

§ 15

 

Každý se může stanoveným způsobem domáhat u příslušného orgánu svých práv vyplývajících z tohoto zákona a dalších předpisů upravujících věci životního prostředí.

 

§ 16

 

Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách.

 

Jdi na obsah.

 

Povinnosti při ochraně životního prostředí

 

§ 17

 

(1) Každý je povinen, především opatřeními přímo u zdroje, předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí.

 

(2) Každý, kdo využívá území nebo přírodní zdroje, projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, je povinen takové činnosti provádět jen po zhodnocení jejich vlivů na životní prostředí a zatížení území, a to v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními předpisy.

 

(3) Každý, kdo hodlá zavést do výroby, oběhu či spotřeby technologie, výrobky a látky, či kdo je hodlá dovážet, je povinen zabezpečit, aby splňovaly podmínky ochrany životního prostředí a aby v případech stanovených tímto zákonem a zvláštními předpisy byly posouzeny z hlediska jejich možných vlivů na životní prostředí.

 

§ 18

 

(1) Každý, kdo svou činností znečišťuje nebo poškozuje životní prostředí, nebo kdo využívá přírodní zdroje, je povinen na vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení a znát jeho možné důsledky.

 

(2) Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání jsou povinny v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními předpisy poskytovat informace o svém působení na životní prostředí.

 

§ 19

 

Každý, kdo zjistí, že hrozí poškození životního prostředí, nebo že k němu již došlo, je povinen učinit v mezích svých možností nezbytná opatření k odvrácení hrozby nebo ke zmírnění následků a neprodleně ohlásit tyto skutečnosti orgánu státní správy; povinnost zasáhnout nemá ten, kdo by tím ohrozil život nebo zdraví své nebo osoby blízké. 1)

 

Posuzování vlivů činností na životní prostředí

 

§ 20

 

(1) Záměry na realizaci činností uvedených v § 17 odst. 2 a 3 (dále jen "záměry") podléhají před vydáním rozhodnutí podle zvláštních předpisů 2) posouzení z hlediska jejich možných vlivů na životní prostředí (dále jen "posouzení záměrů").

 

(2) Zásady ochrany životního prostředí a posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí jsou přiměřeně uplatňovány i při přípravě rozvojových koncepcí a programů a návrhů právních předpisů.

 

§ 21

 

(1) Posouzení záměrů uvedených v příloze č. 1 tohoto zákona provádějí příslušné orgány státní správy, určené zákonem České národní rady a Slovenské národní rady (dále jen "posuzující orgány"), po projednání s ostatními dotčenými orgány státní správy, s obcemi, jejichž území se vlivy záměrů dotýkají, a s veřejností. Hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí se zpracovává podle přílohy č. 2 tohoto zákona.

 

(2) Podrobnosti upraví zákony České národní rady a Slovenské národní rady, které mohou také rozšířit a konkretizovat seznam činností uvedených v příloze č. 1 tohoto zákona (zejména určit rozsah těchto činností) a zpřísnit požadavky na obsah dokumentace o hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí uvedené v příloze č. 2 tohoto zákona.

 

§ 22

 

Posuzující orgány přezkoumávají záměry podle povahy věci zejména z hlediska:

a) ekologické únosnosti dotčeného území,

b) důsledků běžné činnosti a možných havárií,

c) kumulativních a synergických jevů, a to v různých časových horizontech a s uvážením nevratných jevů,

d) prevence, minimalizace, případně kompenzace účinku záměrů na životní prostředí,

e) způsobů nakládání s realizovaným výsledkem záměrů po jejich dožití nebo upotřebení (možnosti zneškodnění, recyklace apod.),

f) použitých metod hodnocení a úplnosti informací,

g) srovnání s dostupnými nejlepšími technologiemi.

 

§ 23

(fakticky derogován rozdělením federace)

 

(1) V případě, že navrhovaný záměr, který má být realizován na území jedné republiky, může být příčinou nepříznivých vlivů na životní prostředí druhé republiky, vyžádá si posuzující orgán stanovisko prostřednictvím příslušného ústředního orgánu republiky. Případné rozpory řeší ústřední orgány republik dohodou.

 

(2) Nedojde-li k dohodě, řeší rozpor rozhodčí komise složená ze zástupců českého a slovenského orgánu odpovědného za ochranu životního prostředí a Federálního výboru pro životní prostředí. Nedospěje-li komise k souhlasnému závěru, nelze záměr uskutečnit.

 

Posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí přesahujících státní hranice

 

§ 24

 

(1) Navrhovatelé záměrů uvedených v příloze č. 3 tohoto zákona jsou povinni předložit hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí ke stanovisku posuzujícímu orgánu (§ 21 odst. 1) před vydáním územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního rozhodnutí o využití území.

 

(2) Hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí přesahujících státní hranice musí obsahovat zejména údaje uvedené v příloze č. 4 tohoto zákona.

 

§ 25

 

Rozsah hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí projednají posuzující orgány s dotčenými orgány státní správy, obcemi, jejichž území se vliv záměru dotýká, a s veřejností. Obdobně se projedná zpracované hodnocení vlivů.

 

§ 26

 

(1) Posuzující orgány příslušné k vydání stanoviska podle § 21 odst. 1 v případech uvedených v příloze č. 3 tohoto zákona předloží návrh stanoviska Federálnímu výboru pro životní prostředí. Federální výbor pro životní prostředí zajistí v případech, kdy důsledky navrhovaného opatření mohou přesahovat státní hranice, v dohodě s orgány příslušnými k vydání stanoviska, mezistátní projednání podle přijatých mezistátních závazků. 3)

 

(2) Příslušné ústřední orgány státní správy republik mohou stanovit na vyžádání Federálního výboru pro životní prostředí, které vyplyne z mezistátních závazků, 3) že záměry jinak nepodléhající hodnocení jejich vlivů na životní prostředí budou posouzeny podle tohoto zákona.

 

(3) Federální výbor pro životní prostředí na základě informací o záměrech připravovaných na území jiných států, které by svými důsledky mohly poškodit životní prostředí na území České a Slovenské Federativní Republiky, předaných příslušnými orgány těchto států, organizuje spolu se zodpovědnými orgány republik hodnocení záměrů v souladu s přijatými mezistátními závazky. 3)

 

Odpovědnost za porušení povinností při ochraně životního prostředí

 

§ 27

 

(1) Každý, kdo poškozováním životního prostředí nebo jiným protiprávním jednáním způsobil ekologickou újmu, je povinen obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo jeho části. Není-li to možné nebo z vážných důvodů účelné, je povinen ekologickou újmu nahradit jiným způsobem (náhradní plnění); není-li to možné, je povinen nahradit tuto újmu v penězích. Souběh těchto náhrad se nevylučuje. Způsob výpočtu ekologické újmy a další podrobnosti stanoví zvláštní předpis.

 

(2) O uložení povinnosti podle odstavce 1 rozhodne příslušný orgán státní správy.

 

(3) Oprávněným ze způsobené ekologické újmy je stát; podrobnosti stanoví zákony České národní rady a Slovenské národní rady.

 

(4) Pro ekologickou újmu se použijí obecné předpisy o odpovědnosti za škodu a o náhradě škody, pokud odstavce 1 až 3 nestanoví jinak.

 

(5) Ustanoveními odstavců 1 až 3 nejsou dotčeny obecné předpisy o odpovědnosti za škodu a o náhradě škody.

 

§ 28

Sankce za poškozování životního prostředí

 

(1) Orgány pro životní prostředí uloží pokutu

a) až do výše 1 000 000 Kčs právnické nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která při své činnosti porušením právních předpisů způsobí ekologickou újmu,

b) až do výše 500 000 Kčs právnické nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která neučiní opatření k nápravě nebo neupozorní orgán státní správy (§ 19).

 

(2) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy orgán pro životní prostředí zjistil porušení povinnosti, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.

 

(3) Uložením pokuty nejsou dotčeny obecné předpisy o náhradě škody.

 

§ 29

 

Za porušení povinností stanovených zvláštními předpisy o ochraně životního prostředí se ukládají pokuty nebo jiná opatření podle těchto předpisů; tím nejsou dotčeny případná trestní odpovědnost ani odpovědnost za škodu podle obecných právních předpisů.

 

§ 30

 

Příslušné orgány státní správy pro životní prostředí jsou oprávněny v případech, kdy hrozí závažné poškození životního prostředí nebo kdy k poškození již došlo, rozhodnout o dočasném zastavení nebo omezení činnosti, která může toto poškození způsobit nebo je již způsobila, na dobu nejdéle 30 dnů (předběžné opatření) a současně navrhnout opatření k nápravě věcně příslušným orgánům státní správy. Podrobnosti stanoví zvláštní předpisy.

 

Ekonomické nástroje

 

§ 31

 

Za znečišťování životního prostředí, případně jeho složek a za hospodářské využívání přírodních zdrojů platí fyzické nebo právnické osoby daně, poplatky, odvody a další platby, stanoví-li tak zvláštní předpisy.

 

§ 32

 

Zvláštní předpisy stanoví, kdy mohou být právnické nebo fyzické osoby, které chrání životní prostředí nebo využívají přírodní zdroje v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, zvýhodněny úpravami daní a odvodů nebo poskytováním úvěrů a dotací.

 

§ 33

 

Nástroji ochrany životního prostředí jsou také fondy životního prostředí; podrobnosti stanoví zvláštní předpisy.

 

Jdi na obsah.

 

Ustanovení přechodná a závěrečná

 

§ 34

 

(1) Využívání území, přírodních zdrojů, staveb, technologií, výrobků a látek, které neodpovídá ustanovením tohoto zákona a podmínkám vyplývajícím ze zvláštních předpisů o ochraně jednotlivých složek životního prostředí, musí být uvedeno do souladu s těmito předpisy ve lhůtách jimi stanovených.

 

(2) Pokud nebude ve lhůtách stanovených zvláštními předpisy dosaženo souladu podle odstavce 1, musí být činnost omezena nebo zastavena. Rozhodnutí vydají příslušné orgány státní správy.

 

§ 35

 

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

 

Havel v.r.

Dubček v.r.

Čalfa v.r.

 

Poznámky:

1) § 116 občanského zákoníku.

2) Např. zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

3) Konvence Evropské hospodářské komise OSN o hodnocení vlivů na životní prostředí přesahujících státní hranice.

 

Jdi na obsah.